Bezpilotní systém pro doručení na poslední míli
Stroj je založen na osvědčeném práškovacím letadle Pelican Spray, z něhož převzal zhruba 90 % své konstrukce včetně křídel, ocasu a baterie. Nákladový prostor, který se plní po odklopení nosu letadla, nabízí kapacitu pro necelé 2 m3 (konkrétně 1,87 m3) nákladu o maximální hmotnosti 181 kg, přičemž stroj samotný bez akumulátorů váží 190 kg (s 50kWh akumulátorem pak 417 kg). Takže jeho celková maximální vzletová hmotnost (včetně tří záložních baterií) představuje necelých 600 kg. Do vzduchu to vše dostanou čtyři elektromotory s kombinovaným výkonem 100 kW, které pohánějí stejný počet vrtulí. Podstatnou výhodou „pelikána“ je krátký vzlet, k němuž stačí 150metrová ranvej (na přistání potřebuje 187 m).
K letu je připraven za 5 minut
Dobíjecí baterii umístěnou ve spodní části stroje lze během pěti minut vyměnit a pokračovat v letu, pokud není k dispozici dobíjecí stanice, která by umožnila během zhruba hodinového napájení doplnit energii, jež by u plně nabitého akumulátoru měla vystačit na 320 km letu i s 20minutovou rezervou (nebo čas na potřebné dobití).
Stroj s 11,5metrovým rozpětím křídel o ploše 11,3 m2 je 6,1 m dlouhý a 2,1 m vysoký, cestovní rychlost je udávána v rozmezí 111 až 148 km/h. Řízení je autonomní, dálkově je ovládají počítače, ale v případě potřeby může kontrolu převzít kdekoli na světě operátor díky připojení k internetu SATCOM nainstalovanému na palubě.
Ovládání letadla je velmi jednoduché a vyžaduje minimální trénink. Stroj obsahuje dva počítače s šesticí CPU a dva separátní kanály zpracování dat (jeden jako záložní). Ve výbavě je i LiDAR, dolů směřující lasery, senzory polohy, zrychlení, tlaku vzduchu, teploty nebo směru proudění – prakticky všechny systémy jsou redundantní. Pro případ, že by selhal celý pohonný systém i baterie (tzn. včetně záložních), je k dispozici padák, který stroj dostane spolehlivě na zem. Pokud se tedy něco pokazí, operátor může zasáhnout a poměrně jednoduchým způsobem let bezpečně ukončit.
Výrobce plánuje nasadit tyto stroje v počáteční fázi hlavně pro meziostrovní dopravu, ale později jejich provoz rozšířit i do dalších odlehlých míst. Cargo drony bude pronajímat a jejich provoz by měl stát kolem 15 dolarů za hodinu, což je výrazně méně než u jiných malých nákladních letadel.
Chystá se i pasažérská verze
Ambice výrobce však cargo dronem nekončí, firma pracuje i na stroji s označením Pyka P3, navrženém tak, aby přepravil 9 pasažérů, plný náklad nebo jen část od každého. Konstrukce P3 počítá se dvěma pohonnými moduly, z nichž každý má dva motory a dvě vrtule (v tažném a tlačném uspořádání), celkem tedy čtyři motory a vrtule. Tato koncepce přinesla konstruktérům P3 řadu zajímavých možností. Místo použití drahých a těžkých vrtulí s nastavitelným náběhem mají všechny čtyři pevný náběh, přičemž vrtule směřující dozadu jsou vždy v provozu a jejich náběh je optimalizován pro efektivní let. Přední vrtule s širšími listy a agresivním náběhovým úhlem pro silný tah se používají pouze během vzletu, jakmile stroj dosáhne cestovní výšky, sklopí se, aby se snížil odpor vzduchu. Sklopné vrtule jsou dobře vyvinutý produkt, který se již několik desetiletí používá pro samovzletové větroně. Díky použití maxima osvědčených komponentů a skutečnosti, že každá hlavní pohyblivá část dronu již existuje jako akceptovaná součást, je certifikace stroje naplánována už na rok 2025.
Petr Kostolník Foto: Pyka