Au! Bolí to i robota…

Existuje už např. několik projektů zaměřených na umělou kůži vybavenou senzory, která umožní robotům cítit bolest podobně jako lidem. Přesněji řečeno rozeznávat určité prahové hodnoty, kdy by např. tlak či teplota mohly znamenat riziko poškození – podobně jako funguje citlivými konečky nervů protkaná lidská kůže.

Němečtí výzkumníci z Leibniz University v Hannoveru vyvinuli už v roce 2016 systém SynTouch BioTac – speciální senzor imitující špičku lidského prstu. Připojili ho k robotické paži a snažili se stroj naučit, kolik bolesti by měl cítit při různých vjemech a jak na ně reagovat. Systém počítá s několika úrovněmi „bolesti“, která pak znamená i adekvátní reakci (při lehké bolesti byla reakce pomalá a malá, při větších se zrychlila) a umí rozeznat teploty i různé povrchy materiálů. Cílem projektu je vytvořit systém, který by dal robotům určitý typ pudu sebezáchovy, aby se mohly vyhýbat nebezpečným kolizím a staly se tak bezpečnější nejen sami pro sebe, ale i pro lidi kolem nich.

Také tým vědců z univerzity RMIT v australském Melbourne letos představil prototyp pružného senzoru snímajícího působení vnějšího prostředí, který dokáže elektronicky replikovat způsob, jakým lidská pokožka cítí bolest – a umožňuje okamžitou zpětnou vazbu a reakci na bolestivé pocity.

Jejich kolegové z National University of Singapore (NUS) vyvinuli velmi citlivý, ale přitom robustní a odolný umělý nervový systém pro tzv. elektronickou kůži (e-skin), který lze spárovat s jakýmkoli druhem senzorů. Podle vědců je Asynchronní kódovaná elektronická kůže (ACES) trochu jiné řešení v oblasti robotiky, než jinak obvykle používané elektronické ekvivalenty kůže s propojenými elektroinstalačními systémy. Systém ACES dokáže detekovat dotyky více než 1000krát rychleji než lidský nervový systém a je schopen rozlišovat fyzický kontakt mezi různými senzory za méně než 60 nanosekund. Dokonce by měl umožnit ve spojení s odolnou senzorovou vrstvou vytvořit e-skin se samoopravovací schopností, jakou disponuje lidská kůže.