Nahrazovaly lidskou sílu zejména tam, kde záleželo na výkonnosti, rychlosti a přesnosti při zpracování velkých dílů, nebo v prostředích, která nebyla příznivá pro efektivní dlouhodobější nasazení lidí, např. v montážních provozech, při svařovacích operacích apod., typicky v automobilovém průmyslu. Odsud se robotizovaná pracoviště postupně rozšířila i do jiných odvětví, např. svižné roboty se objevily v potravinářském či farmaceutickém průmyslu, kde se uplatňují např. extrémně rychlé SCARA roboty pracující tempem, jaké není v lidských silách dosáhnout.
Posledním hitem jsou kooperativní robotické systémy schopné pracovat bok po boku s lidmi bez bezpečnostních klecí a mříží charakteristických pro jejich robustní průmyslové kolegy. A právě tato zařízení, jak se zdá, přinesla – mj. i díky své výrazně nižší ceně dané částečně i absencí nákladného zabezpečení – další automatizační revoluci: Robotizovaná pracoviště osazená koboty. Stala se dostupnými i pro podniky, které si dříve tento model automatizace nemohly dovolit. Roboty přestaly být výsadou průmyslových gigantů. Zakládají třeba obrobky do strojů i v malých firmách, které si rychle uvědomily jejich potenciál v konkurenčním prostředí nové éry označované možná již poněkud zprofanovaným pojmem Průmysl 4.0.
