Robotizace v praxi: Začínáme

„V posledních letech jsou výrobní firmy doslova bombardovány tématy o robotizaci a automatizaci. Z praxe ale víme, že když se rozhodnou udělat první krok, nastává problém: Jednoduše neví, jak a kde začít. Což je vcelku pochopitelné, vzhledem k tomu, že jde o výraznou a zásadní změnu, kterou často procházejí vůbec poprvé, takže se nemohou opřít o předchozí zkušenost. Pro praktický postup při zavádění robotizace v jakékoli výrobní firmě mohou být základním vodítkem tři jednoduché tipy, které pomohou s prioritizací, plánováním a samotnou realizací,“ konstatuje Radek Štourač, ředitel firmy Kinalisoft, která se implemantací automatizačních řešení zabývá.

1. Ideální začátek: jednoduché úkoly

Častým případem je, že zákazník při zadávání projektu definuje jako začátek ten nejnáročnější úkol, který začne detailně „pitvat“, a teprve nakonec hledá možnosti jeho automatizace. Nebo si budoucí pracoviště idealizovaně představuje jako kompletně automatizované a s výrobní kapacitou výrazně převyšující možnosti lidí, pokud by linku obsluhovali oni.

Takovýto postup ale není správný, a ve skutečnosti je obecně nejvhodnější právě opačný systém. Vždy je nejlepší začít u jednoduchých úkolů, které zatím vykonávají lidé. V praxi to znamená vydat se do výrobního procesu a snažit se cíleně hledat činnosti, které jsou víceméně stabilní a příliš často se nemění. Právě ty jsou totiž nejvhodnější pro automatizaci. Je dobré si vytvořit jejich seznam.

2. Prioritizace činností podle vytíženosti lidí

Když je vytvořen seznam činností vhodných k automatizaci, je potřeba vyhodnotit, u které z nich je nejefektivnější začít. Jednotlivé činnosti si proto seřaďte podle toho, jak moc daného pracovníka na stanovišti vytěžují a do hodnocení nezapomeňte zohlednit i počet směn na daném pracovišti – právě to je jeden z důležitých faktorů pro finální rozhodování.

Takže pokud např. činnost pracovníka vytěžuje na 100 % a příslušné místo je zařazeno v třísměnném provozu, jeho ohodnocení je vyjádřeno hodnotou 300 %. Následně činnosti seřaďte podle vytíženosti.

3. Propočet návratnosti investice

Vezměte činnost s nejvyšším vytížením (max. 300 %) a procento vynásobte roční superhrubou mzdou člověka na daném pracovišti. Výslednou částku porovnejte s cenou robota vhodného pro dané pracoviště či operace. Pokud je výsledná hodnota vyšší než cena robota, není důvod se robotizace obávat a zbytečně ji odkládat. Výrobce navíc garantuje roční záruku, a neexistuje tedy možnost, že by se investice nevyplatila.

Pro názornost může posloužit následující příklad: Zaměstnanec vykonávající jednoduchou a monotónní práci vychází ročně v mzdových nákladech (superhrubá mzda) okolo 400 tisíc Kč. Kolaborativní robot, např. nejprodávanější model Aubo i5, který zvládne manipulovat s předměty do 5 kg a má dosah 924 mm, stojí 19 500 eur, tzn. asi 500 tisíc Kč. V jednosměnném provozu je tedy návratnost investice něco přes rok, ale ve třísměnném provozu se robot zaplatí už za několik měsíců.

Tato kalkulace se vztahuje na případ, kdy zaměstnanec věnuje plných 100 % svého pracovního času výrobní činnosti. Realita je ale obvykle jiná, jak potvrzuje studie společnosti truconneXion, že se lidé v práci věnují asi dvě hodiny denně soukromým aktivitám. Je tedy zřejmé, že v reálném srovnání, které zvažuje i tyto vedlejší aspekty, by návratnost investice do robotizace byla ještě rychlejší.

Je ale samozřejmě možné, že z finální kalkulace může vyjít, že robot nebude mít ideální, tzn. stoprocentní, využití. Ale i zde se nabízí řešení, kde je možné – samozřejmě v případě, že propočty nevycházejí jednoznačně pro využívání lidských pracovníků – pro něj nalézt smysluplné uplatnění: Zkusit najít takové operace, které aktuálně vykonávají různí lidé, ale které by bylo možné jednoduše spojit do jednoho pracoviště. V těchto případech je totiž pak často možné lehkou reorganizací práce najít vhodná místa pro robotizaci, která budou dávat smysl i z finančního hlediska.

Příklad z praxe

Příkladem, že robotizace už není jen výsadou velkých společností, může být třeba firma Černík - Parýzek s.r.o. Jde o strojírenského výrobce z jihočeských Litvínovic, který je typickým vzorem menší rodinné firmy zpracovávající různorodé zakázky. Před časem pořídili kolaborativního robota Aubo a nyní jej doplní i další stejného typu.

„Robot připravuje tyče pro závitování a vkládá je do závitořezu, poté je už s vyříznutým závitem vyndává. Ve druhé fázi, kterou právě připravujeme, bude obstarávat i přivařování závitů k destičkám. Prostě nudnou práci, kterou nechtěl nikdo dělat, vykonává teď robot. Je neúnavný, pracuje stálým tempem třeba i na tři směny, když je potřeba. Nikdo si ho nemusí všímat, stačí jen doplňovat zásobník. Zanedlouho dostane i parťáka – dalšího robota, kterého použijeme pro zakládání a vykládání u strojů – bude obsluhovat frézu nebo soustruh, podle potřeby,“ říká jednatel Vladimír Černík s tím, že rozhodnutí „zaměstnat“ ve firmě roboty, bylo správné.

Josef Vališka

Foto: Kinalisoft