Vzdušné cikády

2019/ číslo 2

Speciální drony NASA mohou hromadně vypouštět desítky miniaturních robotických zařízení, určených pro shromažďování různých informací nebo k plnění daných úkolů.

V konkrétním případě, které zachycuje video Výzkumného centra NASA v Langley, vynesly čtyři velké drony zhruba stovku menších bezpilotních letounů známých jako cicadas, neboli cikády – obrázek tohoto hmyzu ostatně nesou také na sobě. Ve skutečnosti ovšem nemá tento program s entomologií nic společného. Projekt CICADA je zkratka pro Close-in Covert Autonomous Disposable Aircraft, a zahrnuje koncept pro levná, GPS řízená, jednorázově použitelná mikroletadla s miniaturním elektronickým užitečným zatížením, která mohou být nasazena ve velkém množství „rozesetím" do určené oblasti.

Jde v podstatě o letící desku s plošnými spoji a polovodičovými obvody s velmi nízkými jednotkovými náklady. Vejdou se do dlaně, a montují se na spodní stranu nosičů větších dronů (nazývaných „hives“, tj. úly). Z nich se uvolňují na dálkově vyslaný povel mechanickým spínačem, a když se snáší k zemi, aktivují se na nich umístěná čidla. Ve své výbavě mají senzory teploty, tlaku vzduchu a rychlosti větru. Výhledově by např. mohly být vysazovány do mraků nebo bouřkových systémů, aby během svých sestupů shromáždily podrobná data.

Armáda samozřejmě zvažuje i uplatnění podobných zařízení pro praktické vojenské operace. Elektronické systémy na palubě cikád mohou být propojeny tak, aby tvořily automaticky samostatně se konfigurující ad hoc síť. Komunikační uzly, senzory nebo efektory pak mohou být umístěny v programovatelném vzoru na nepřátelském území, aniž by na něj vojáci přímo vstoupili nebo byli vystaveni riziku lidé na zemi v dané oblasti.

Cikády však nejsou zdaleka jedinými miniaturními létajícími stroji, o které se NASA zajímá – mezi jejími projekty figurují také např. Marsbees, robotické včely, které by mohly průzkumným robovozidlům, tzv. roverům, pomoci lépe prozkoumat Mars.