Když v létě roku 2015 zahajoval v japonském městě Sasebo provoz automatizovaný hotel Henn-na, byla to malá technologická senzace. Místo většiny obvyklého personálu, zajišťujícího služby hotelu, obstarávali tyto činnosti roboti. Například v recepci odbavovali hosty humanoidi k nerozeznání od skutečných lidí, nebo dinosauři, schopní s lidmi konverzovat. Zavazadla dopravovali rovněž roboti a také úklid prováděly specializované automaty. Hosté k pokojům nepotřebovali klíče, protože vstup zajišťoval biometrický rozpoznávací systém. Detektory zjišťovaly, zda je někdo v pokoji a podle toho upravovaly osvětlení či vypínaly světlo. Hosté si mohli i přizpůsobit některé funkce vybavení pomocí tabletů.
Po „ostrém“ provozu se však některé věci jeví jinak, než tvůrci zamýšleli. Roboty a jejich služby se návštěvníkům po prvotním opojení rychle omrzely a ukázalo se, že automatizované systémy nejsou ideálním řešením. Například dinosauři v recepci, kteří měli být atrakcí po vzoru Jurského parku, některé lidi svou realističností děsili, a práce, k nimž byli původně určení (skenování pasů) museli vykonávat lidští pracovníci za ně ručně, takže oba velociraptoři „dostali padáka“. Podobný osud potkal i robotického asistenta v recepci, který nedokázal odpovědět na dotazy týkající se letových řádů a okolních turistických atrakcí. Dva hoteloví robonosiči zavazadel se nedokázali dostat do většiny pokojů (z více než stovky se dostali do 24 pokojů) a často uvízli v chodbě, když se snažili projet kolem sebe, navíc selhávali v dešti a sněhu.
Stížnosti byly i na řadu dalších věcí. Příkladem může být případ hosta, kterého obsluhující robot několikrát za noc vzbudil, a dožadoval se zopakování jeho požadavku, jemuž nerozuměl – až nad ránem se vyjasnilo, že robota mátlo hostovo hlasité chrápání, které vyhodnotil jako nesrozumitelný hlasový povel.
A výsledek? Z původních 243 robotických zaměstnanců jich zbyla už necelá polovina a hotel se jich postupně zbavuje, protože, jak přiznalo vedení, je s nimi více práce, než sami zastanou.
